Někdy si myslím, že nic nejde tak, jak má. Na co šáhnu se mi pod rukama hroutí. Nic nefunguje a nic mě netěší. Termíny mě tlačí a já nevím co dělat dřív.Do toho venku zamračeno a pěkná depka je na cestě.
Zrovna včera jsem v tomhle prima rozpoložení zapoměla dát Daníkovi léky. Dávají se mu x krát denně. Některé jsou více či méně potřebné, ale já prostě zapoměla na ty nejdůležitější. Na ty, které mu do šesti hodin zmizí z těla. Na ty, co nemoc drží v určitých mantinelech. Vzpoměla jsem si až 4 hodiny po a dala mu malou dávku.
Vím, že se svět kvůli tomu nezbortí, ale mrzí mě to. Zapomenout na cokoliv jiného z toho dne by nebylo tak tristní :(...od té doby jsem se nedokázala dostat do dobré nálady až...
...až do dnešního odpoledne. Protože došla doma šunka a často to bývá jediné jídlo pro Daníka, které sní, jsem byla nucená se vydat do místního obchodu. Lilo jako z konve, ale nechtěla jsem to odkládat. Fůra práce přede mnou. Tak jsem si řekla, že provětrání na vzduchu neuškodí a déšť ještě nikomu neublížil. Děti nadšené z děště chtěly ven. Na rozmlouvání nebylo síly a tak se šlo ve třech.
Než jsme došly ze schodů dolů, venku přestalo pršet. Nádherně čerstvý vzduch mě krásně probral, vůně zmoklých chodníků mi vlila kousek energie. No a to nejlepší teprve přišlo. Kaluže ! Ta neuvěřitelná radost dětí jimi procházet, skákat do nich, probíhat jimi...prostě to prachobyčejné štěstí nad obyčejnou špinavou vodou na chodníku. To mi vrátilo úsměv na tvář :)
Po návratu samozřejmě vše špinavé, v holínkách mokro a předsíň se mohla od bahna vytírat...ale co, za tohle to fakt stálo !
Přeji všem spoustu takových obyčejně neobyčejných zážitků :)
Samozřejmě, že ne vše šlo podle plánu. Bylo dost zádrhelů a problémů k řešení, jako třeba Dandovo přehřívání v letadle. Chladili jsme ho ledem, dávali ruce a nohy do umyvadýlka na záchodech, dávali léky na sražení teploty až nám po hodině teplota konečně začala padat. Nicméně na tohle se rychle zapomene a zbydou jen ty krásné vzpomínky. A tak to má myslím být.
Ne že bych se za takové zvíře považovala, ale i na naší stranu se po čase přiklonilo štěstí :)...nakonec díky pomoci rodiny a díky O.S. ZRNKA -která uhradila náklady na Daníkovu novou postýlku a léky a přislíbila finanční pomoc za úhradu asistentky, protože Dandu ve školce prostě nechtějí. Se za tyto ušetřené peníze a finanční injekci od rodiny můžeme vydat k moři. Nejen že já podle lékařů potřebuji vypnout, ale i pro Daníka to bude skvělé. Dohojí se mu PEG uvnitř, změknou jemné zarůstající nehtíky a půjdou bez bolesti ostříhat. A také ho nebude bolet čůrat, až se pindík z agresivní moči alespoň na chvilku pouzdraví. No a pro Simču konečně alespoň na chvilku budu máma na plný úvazek. Moc se těším ! 
A už máme doma čtyřleťáka ! Po dnešní kontole má 92cm a 11,3kg. Prý už se poměrově , výška/váha, pomalu vlezeme do tabulek :). Jen nám začínají zlobit oči a pomalu se přemýšlí o nasazení očních kapek, které je zklidní a zmírní fotofobie. Bohužel pro jejich účinek se musí kapat á 1,5hodiny celodenně. Přes den by mě to asi nijak neomezovalo ( seč musí být kapky v chladu ), ale kapání v noci je doslova mou noční můrou. Kouskovaný spánek prostě není to pravé ořechové.
Jaro je tu a tak se dá vyběhnout na zahradu a užívat si prvního sluníčka. Sice dnes na "Apríla" to tak nevypadá a venku poletuje sníh, ale to nás už nerozhází :)...Danda už zkouší kolo, na které konečně dorostl. Bohužel nemá sílu na jeho ušlápnutí a tak budeme přemýšlet a "gůglovat", jestli neexistuje něco, co by to vyřešilo.
