Krásný podzim od Daníka

Quido

Slzy, pláč a prošení...jj, zabralo to na tátu a máme doma dalšího do směčky :)...bydlí s morčaty, běhá po obýváku a momentálně je to nejobletovanější člen rodiny.

Pravou nohou

 

Naše "antré" opět nezapomenutelné :)...

 

Daník svůj první den ve školce ( nevím, jestli říkat den, když tam byl 1,5 hodiny ) zvládl. Nebylo to bez slziček, ale rychle se adaptoval. I když zdaleka nejmenší, ale zapadnul. A mně spadnul kámen ze srdce. Zítra už jde po ó. Déle stejně zůstávat nebude a nemůže.

 

Jen píuč se asi klepe, co že to má nového ve třídě. Když prošla šokem z lehké osvěty co s Daníkem ( a to mu nebude dávat žádné léky ), tak se Daník zlehka pozvracel ( ona říkala, že prý drasticky a hodně, ale podle znečištění oblečení jen zlehka-ale nebudu jí strašit a vymlouvat jí to :)...okamžitě nám pak volala, ale tatínek ani maminka jí to nezvedli. Oba měli ztišené telefony. Samozřejmě protože šel na hodinu a půl, neměl s sebou nic na převlečení a tak ho navlékla do teplé mikiny a oteplených kalhot, ve kterých šel do školky. No naše family se opět nezapomenutelně uvedla. Jen doufám, že v tomhle trendu nebudeme pokračovat.

 

 

Tábor

Už je to pár dní, co jsme doma z tábora rodičů a dětí. Bylo to prima. Program pro děti od rána do večera a děti nadšené. Spoustu výrobků, deníček, návštěva policie, hasičů a záchranky a hlavně prcky hřeje výhra v celotáborové soutěži. Snažily se, Daník kolikrát po běhu sotva dýchal a skoro padal vyčerpáním, ale nechtěl to týmu zkazit Párkrát chtěl hry sabotovat, protože nemohl na nožičky, ale většinu dal a zúčastnil se :)

 

...a křeče ? Kde nic tu nic. Jak to přišlo, tak to odešlo. Jen ať už se nevrací...

 

 

Snižujeme

Stále jsme ve slepé uličce. Stále břicho hodně zlobí a noční pláč a naříkání je na dennodenním pořádku.

Po třech letech, kdy Daník agresivní léky bez jediného problému nejspíš snášel, jsou pryč. Bohužel dnes po dohodě s lékařem snižujeme dávky na polovinu a uvidíme, zda to bude mít nějaký efekt.

Nemoc tedy i přes veškerou snahu dostává šanci se více rozpínat.

Nemám z toho radost, nemám...

Záhada pokračuje

Stále to není dobré.

Jednu noc už svitla naděje, že se vše ustálilo a vyřešilo, ale křeče v návaznosti na podané léky pokračují dál. Nejhorší jsou noci, kdy se půl druhá ranní stává naší noční můrou. Ohýbá se do luku, dupe, naříká. Nic nepomáhá. Pak jako když utne a je klid. Z ničeho nic. neodeznívá to postupně, ale naráz. Dnes tedy opět kolečko doktorů včetně konsilia na chirurgii. Díky bohu za klimatizaci v autě, protože jet zacpanou Prahou v rozpáleném autě, pak se tísnit s nemocnými v jedné nemocnici, pak přejezd a to samé ve druhé nemocnici a nejspíše s výsledky opět zpět. To nezní jako hezky strávený prázdninový den. To vše i se Símou, která je od včerejška na ATB po 6ti hodinách. Sladila tedy s léky tempo s Daníkem. No nenudíme se, co vám budu povídat :)...

Nechutenství

Další připomenutí se nemoci ? Nebo jen následek virozy ? Nevím. Každopádně již čtvrtý den Dandu chytají tak 4x denně na hodinu křeče v břiše a podbřišku. Pláče, kroutí se. Prozatím nic moc nepomáhá. Nejhorší je asi tišit ho kolem druhé a půl šesté ranní. Zatím celkem pomáhá rozmixovaná teplá omáčka a masáž bříška. Nicméně nemá chuť na nic k jídlu a s odporem si jen sem tam něčeho zobne. Jenže 4 zrníčka kukuřice a plátek šunky na den opravdu nestačí.
Láduju ho probiotiky, zklidňujícím čajem, opatrně dávám rozmixované jídlo, protože nutridrinky nestačí. Stejně sem tam všechno vyzvrací a bolesti se opět vrací. Ani v nemocnici netuší proč. Zánět nemá, sono v pořádku, krev také.
Doufám, že záhada se brzy rozluští, nebo prostě pomine, jinak se pominu brzy já.