Začal nám první pracovní den v roce, Simča byla ve školce a já s Daníkem opět sama doma. Je to stejně ale veliký pokrok a částečná úleva. Když si vezmu, jak první čtvrtletí roku 2010 probíhalo, stále mě mrazí. Dny v nemocnicích, stále nové a nové problémy a žádná vidina, jak to vše vyléčit. dany chřadnul před očima. Ani jsem ho nemohla koupat, protože po vysvléknutí mě pohled na něj děsil. Byl jak anorektik, vyzáblý, všechny kosti vidět, místo stehen prohlubně. Jen bříško měl stále nafouklé. Propadlé tváře, zelinkavá barva obličeje, vystouplá očíčka. Děs pohledět. Nechtěl ani chodit, protože ho nožičky neunesly...
O to hezčí je pohled na něj dnes :o)...zlobí, řádí, křičí na mě. Nemůžu sice skoro pracovat, protože se pořád něčeho dožaduje, ale když si vzpomenu na loňský rok...tak je dnešek vlastně prima den !
Žádné komentáře:
Okomentovat