A je to tu...
Danda začíná mít stále častější dotazy typu "A kdy budu zdravý ?" "A kdy už nebudu muset mít ty hnusný léky ?" "Budu moct hrát fotbal ?"... Po pravdě by zněla nejspíše odpověď na všechno URČITĚ NE. Ale dá se to takhle jednoznačně říct dítěti, i když je to pravda ? Prozatím zkouším odvést pozornost. Ale jak dlouho se to bude dařit ?
Už si sice uvědomuje, že není úplně jako ostatní, že má svou potvoru nemoc. Někdy si i pamatuje její název :) Pořád si ale neuvědomuje ty důsledky. Nechápe, že nemoc neodezní jako nejaká chřipka. Že jeho tělo nejde prostě uvnitř spravit, aby fungovalo jak má. Že má své léky i "nemoc" doživotně...
Nevím...
Pokud máte radu, zkušenost, sem s ní.
Lhát, nelhat...
Moje děti jsou celkem zdravé, ale mladší má spoustu potravinových alergií. Což je proti vám leháro, ale otázky to vyvolává taky (synkovi je šest): budu někdy moct dorty (jogurty, mléčnou čokošku,...). Nikdy, i když byl kluk ještě malý, jsem v tomhle vyloženě nelhala. Spíš jsem dávala naději, že jednou možná (což je pravda), ale možná taky alergie nezmizí úplně všechny. Takže já bych radila Daníkovi nelhat, ale taky mu nebrat naději a tu jednoznačnou pravdu si nechat pro sebe (ono stejně - i u sebehorší nemoci - co my víme, kde ta skutečná pravda je?). A taky myslím, že pomůže, když od těch otázek nebudete odvracet pozornost, ale budete o tom mluvit. Ono to těm našim prckům stejně v těch hlavičkách šrotuje a s kým jiným už mají řešit svoje trápení, když ne s mámama, ne? Hodně síly. Katka
OdpovědětVymazatMilá Gabrielo, moje dcera má vadu rukou a nohou, takže je na první pohled znát, že je prostě jiná, ale vždycky jsem jí říkala pravdu co může a nemůže a že když bude cvičit (ev. brát léky), že může být lépe. Že to tak prostě v životě je, nikdo nejsme bez vady, každý má nějaký jiný problém, něco je vidět víc něco méně. Určitě se jim to musí podat vzhledem k věku. Ale mám zkušenost, že děti v kolektivu potom ty naše děti moc nešetří, takže je lepší když vědí od nás rodičů jak na tom jsou, aby jim potom nějaký dobrák nevykládal něco ošklivého. Olga
OdpovědětVymazatMuj první syn má matku fetačku a bohužel nejde jinak než že bydlí sní on ví že je jiná ale neví že bere drogy a lže se mu že je nemocná na hlavu což je ve finále asi pravda:)Tím chci říct že bych na tve místě používal takzvanou milosrdnou lež dokovad to pujde!A až budeš muset tak povíš že jsi tajně doufala že vše dobre dopadne ale že se tak nestalo a bude muset s tou nemocí bojovat!Daník podle mě jednou pochopí proč mu máma lhala!Protože ho má ráda! Jinak ti Gábi strašně fandim a obdivuju!Mirek.M.
OdpovědětVymazatDíky moc za ohlasy tady i na FB...vypadá to, že lehce zaobalím pravdu nějakou pohádkou :)
OdpovědětVymazatGábi
Já a můj syn, máme také metabolickou poruchu. Když jsem byla malá lék na ní neexistoval. Taky jsem se rodičů ptala, kdy už nebudu muset na injekce, kdy budu moct běhat jako ostatní děti, přoč se mi děti posmívají a proč musím být zase v nemocnici. Naši mi neřekli skoro nic (možná i proto že od doktorů se toho taky moc nedozvěděli) a taky jak říct dítěti, že nakonec skončí na vozíku... Moje babička to viděla jinak a tak mi bez obalu vysvětlila, že běhat víc nebudu, naopak bude to čím dál horší. Tak ať se koukám sebrat a naučit se něco pořádnýho co budu moct dělat v sedě, ať jsem na tom světě k něčemu užitečná a můžu aspoň trochu splatit rodičům péči co mi věnují :-). Mě bylo tak kolem šesti (těsně než jsem šla do školy) a docela mě to sebralo, ale pomohlo to. Ne že bych to neobrečela a že by mě přestalo trápit to "Proč zrovna já!", ale bylo to mnohem lepší než vyhýbavé odpovědi a lži. Ono tomu dítěti je stejně jasné, že tady něco nehraje (aspoň mě to bylo úplně přesně).
OdpovědětVymazatNo a když mi bylo deset našel se lék :-). A já měla to štěstí, že jsem se dostala už do testovací studie. Bez následků jsem sice nebyla, ale pár operací spravilo co šlo a i když jsem měla být do 15. na vozíků pořád "běhám" a mám dokonce tři děti :-). Babička to tehdy okomentovala jen že "člověk může doufat v zázrak, ale žít musí s tím co má".
Syn nemá žádné příliš viditelné problémy (kromě léků 6x denně a trochu menšího vzrůstu). Na jeho všetečné otázky (v únoru mu bude 6 :-)) se snažím odpovídám po pravdě, jak jsem se to naučila od babičky.